Blog, Strana 3
Většina velkých věcí jak se zdá v tomto světě pochází z omylu. A káva není žádná výjimka. Historie kávy je, plná zvratů a otáček, některé politické, některé náhodné a některé ekonomické, každopádně všechny tyto vlivy způsobily to, že dnes pijeme kávu, takovou jakou ji dnes známe. Populární teorie je, že káva byla ‚objevena‘ pasáky ovcí z Etiopie v oblasti Caffa.
Pasáček jménem Kaldi, upozorňoval ostatní, že ovce po konzumaci červeného bobu z jedné z roslin rostoucích na pastvinách byly hyperaktivní. Dnes víme, že to byla káva. Kaldi vyzkoušel pár zrníček na sobě a brzy se stal na kofeinu závislý. Místní mniši kárali Kaldiho, za to, že takto experimentuje, ale brzy zjistily, že když sami ochutnali kávu, mohli zůstat mnohem déle při modlitbách a tak příběh pokračuje.
Původně káva rostla přirozeně pouze v Ethopii. Káva se balila do živočišných tuků a používala se na dlouhé lovecké výpravy. Až Arabové tuto rostlinu rozšířili do jiných území. A s tímto začal obchod s kávou a v té době arabský kávový monopol. Už v roce 1453 se turkům podařilo vyrobit nápoj z pražených kávových zrn a rázem byla na světě první kavárna s ní i první obchod s kávou Kivo Han, který otevřel o 22 let později. V roce 1511 se guvernér z Mekky – Khair Beg snažil kávu zakázat, protože si myslel, že její vliv by mohly podpořit vznik opozice k jeho vládě.
Begovo počínání ovšem nebylo chytré, protože Sultáni z Arábie, kávu v té době považovali za posvátnou rostlinu a nechaly guvernéra zabít. V Arábii v té době, byly rostliny kávy střeženy tak jako se dnes střeží jaderné elektrárny. Hlavní myšlenkou bylo, aby káva zůstala v Arábii. Stejně tak jako s jakýmikoliv jinými pochoutkami, byl tento stav neudržitelný a bylo jen otázkou času, než se toto tabu prolomí. Což se také stalo díky Baba Budanovi, který pašoval drahé boby do oblasti Mysore v Indii kde založil kolonii pro pěstitelství kávy. A z těchto pěstíren se káva rozšířila dál do celého světa.
Ne každý byl ovšem okamžitým fanouškem kávy – alespoň ne zpočátku. Papež Vincent III řekl, že káva je ďáblova past a nápoj, takže se rozhodl prostřednictvím vyhlášky pití kávy zakázat. To rozhněvalo náboženské vůdce kteří věděli že nápoj je tak chutný, že by bylo škoda nechat bezvěrcům výhradní použití.Výnosem papeže Vinnie třetího nechal kávu řádně pokřtít, takže se stala přijatelnou pro křesťany.
Jak jistě všichni tuší tak základním předpokladem pro přípravu skutečně lahodné kávy s bohatou pěnou nebo oblíbeného cappuccina nejsou pouze kvalitní suroviny a kvalitní kávovar, ale také jeho čistota. Jestliže se o svůj kávovar nebudete svědomitě starat, připravíte se o chuťový zážitek a nakonec možná i o finanční částku za opravu v servisním středisku. Zde vám nabízíme návod jak svůj kávovar správně udržovat ve skvělé kondici?
Příprava opravdu dobré kávy je um skloubený s precizností. Když se naučíte o svůj kávovar správně a hlavně pravidelně starat, poznáte to určitě na chuti i na vzhledu připravovaného espressa. Kvalitní příprava bez určité dávky disciplíny zkrátka nemůže fungovat.
Pravidelná péče o kávovar by měla zahrnovat každodenní čištění kávovaru od kávových usazenin a zbytků. Povrch a opláštění kávovaru můžete většinou jednoduše otřít kuchyňskou houbičkou namočenou v roztoku běžného přípravku na mytí nádobí a vody. Další odnímatelné části stačí propláchnout čistou vodou a osušit.
Většina kávovarů vyšší třídy vás zpravidla ušetří rozebírání jednotlivých částí kávovaru, jejich omývání, sušení a následného skládání dohromady. Odpadní kávu automaticky odstraní do nádobky na odpad a zapnutím samočisticí funkce zlikviduje usazené zbytky kávy. Některé modely si umí samy poradit i s vodním kamenem – jsou totiž vybaveny odvápňovací funkcí.
Pravidelná údržba ale nestačí. Káva totiž obsahuje 10 – 15 % tuků a vosků. Klasické espresso je tak v podstatě emulze vody, aromatických olejů a látek, které se usazují na stěnách průtokových kanálků a negativně ovlivňují připravované kávy. Kávovar vlivem znečištění nemá správný tlak ani teplotu. Olejové usazeniny navíc mohou zničit a kvalitní kávové aroma.
Jednou za čas byste se proto měli odhodlat a dopřát kávovaru generální vyčištění. Pořiďte si kvalitní čistící přípravky určené výhradně pro kávovary. Ty, které se prodávají v drogériích, sice vyhovují varným konvicím, ale pro kávovary se nehodí.
Každá voda, i ta balená, obsahuje vodní kámen, který se podle tvrdosti vody usazuje v průtokovém systému kávovaru. Na vlastnostech vody samozřejmě závisí i výsledná chuť a kvalita kávy. Obecně platí, že na přípravu kávy je vhodnější měkká voda.
Pokud budete používat tvrdou vodu, hrozí, že usazený vodní kámen v kombinaci s vysokým tlakem způsobí únik páry nebo vody. V nejhorším případě může dojít i k poškození elektrických obvodů v kávovaru a to už pak znamená opravdu velký problém.
Jako prevence v boji proti usazování vodního kamene a pro lepší chuť připravovaného nápoje se osvědčily speciální filtry do kávovarů a změkčovače vody, které jednoduše nainstalujete na váš kávovar. Ty jsou k dostání v různých velikostech, podle toho, kolik vody budete potřebovat. Jestliže už se na stěnách kávovaru vodní kámen usadil, budete muset provést dekalcifikaci a vodní kámen rozpustit. Stejně jako u čištění kávovaru od oleje, i zde je nutné používat pouze speciální čistící produkty určené výhradně pro kávovary, u kterých máte jistotu, že nepoleptají nebo jinak nepoškodí silikonové těsnění.
Údržba kávovaru se může na první pohled zdát jako poměrně náročná a nepříliš levná záležitost. Vězte ale, že vaše snaha a investice se vám určitě vyplatí. Výsledkem nebude jen dlouhá životnost kávovaru bez nutnosti velkých a drahých oprav, ale především lahodná chuť připravované kávy. Můžete mít nejmodernější mlýnek i nejdražší upraženou kávu, ale s kávovarem zaneseným olejem a vodním kamenem chutné espresso prostě nevykouzlíte. Inspirujte se proto našimi radami a udržujte svůj kávovar stále ve výborné kondici!
Po rozšíření kávy a její spotřeby v Evropě, začal být obchod s kávou velmi lukrativní záležitostí. V této situaci byli prvními obchodníky Nizozemci, kteří začali pašovat kávu z Arábie a rozhodli se postoupit o krok dál a začali přepašovat i rostliny kávy, které odvezli na Ceylon a Jávu. Brzy převzali kávový monopol pod svoji nadvládu.
V roce 1723 Francouzi použili stejný trik s pašováním kávy, kterou posílali přes moře a vytvořili z jejího pěstování průmysl. Prvním kdo tuto rostlinu pod francouzkou vlajkou přivezl na Martinik byl námořní důstojník Gabriel Mathieu de Clieu. Již o 50 let později bylo vypěstováno na ostrově více než 19 miliónů kávových keřů, a postupem času až 90% světové obchodní produkce kávy byla z této jediné ukradené rostliny.
Mezitím se do pěstování kávy vložili Brazilci. V roce 1727 plukovník poručík Francisco de Melo Palheta přišel rozsoudit hraniční spor mezi francouzskou a nizozemskou kolonií v Guyaně. Podle všech zpráv, odvedl svou práci dobře, až na to, že při loučení odešel s kyticí obsahují skryté kávové řízky a čerstvá kávová semena. Tímto okamžikem se dalším významným producentem kávy stala i Brazilie. Takto se postupně zázračná rostlinka kávy dostala na většinu kontinentů a stala se jednou ze světových strategických komodit.
A když se nyní posuneme o 120 let dopředu zjistíme, že obchody s kávou a pražírny kávy byly běžné ve většině západních měst a to až do doby kdy Hills Bros patentoval nový způsob balení pražené kávy do vakuových konzerv. Tím zahájil zkázu malých pražíren a vytvořil počátek kávového průmyslu ve kterém začalo hrát prim jen několik velkých firem. O rok později, v roce 1901, byla objevena japonsko-americkým chemikem Satori Kato v Chicagu instantní káva, a dva roky poté, německý dovozce kávy, Ludwig Roselius, objevil způsob jak vyrábět dekofeinovanou kávu a tu uvedl na trh.
A pokud si myslíte, že káva byla v této době na svém vrcholu, pletete se. Ten nastal až v roce 1920, když americká vláda zakázala alkohol. Cena kávy tímto krokem stouply raketově nahoru, ale i její spotřeba. V roce 1940 Spojené státy spotřebovávaly drtivých 70% celosvětové produkce kávy pro vlastní potřebu. A tímto okamžikem začíná poslední fáze rozšiřování kávovníku po planetě.
Povídání o kavárnách je vhodné uvést slovy rakouského spisovatele Petera Altenberga „Máš-li starosti nebo špatnou náladu, pak jdi do kavárny“. Historie kaváren je dlouhá a bohatá a jistě stojí za zmínku. První kavárny byly zřízeny v Mecce a nazývaly se „kaveh kanes“. Samozřejmě nebyly určeny široké veřejnosti, původně sloužily pouze k náboženským účelům.
Teprve později se kavárny stávaly centrem zábavy, hraní šachových her a společenského dění. Vedly se v nich ovšem také zasvěcené politické debaty, takže se mnohdy stávaly „trnem v oku“ vládnoucí společnosti a byla proti nim vedena nepřátelská tažení. To bylo typické v určitých obdobích pro kavárny ve všech oblastech světa.
Z Mekky se kavárny rozšířily do dalších oblastí islámského světa, vznikaly v Káhiře a Medině. Historické prameny uvádí, že v 17. století bylo v Káhiře neuvěřitelných dva tisíce kaváren. Všeobecně se ale tvrdí, že kavárny byly nejlepším vynálezem, který dali světu Turci. Do Turecka se káva dostala poté, kdy Sálim I. dobyl Egypt a získaná zrna odvezl do tehdejší Konstantinopoli (dnešního Istanbulu). Zvyk pití kávy se rychle rozšířil a získal si oblibu, v Damašku vznikly hned dvě kavárny.
V Istanbulu byla otevřena první kavárna roku 1554, což bylo o více než dvacet let později, než ve zmíněném Damašku. Stále více oblíbená káva byla nazývána nápojem myslitelů. V kavárnách se scházeli vzdělaní muži, kteří tu diskutovali o politice a kultuře, také tu měli své místo placení baviči a vypravěči, kteří důmyslně míchali pravdu s legendami a mýty. Ostatně tradice vypravěčů se v jisté formě zachovala dodnes. Do kaváren se chodilo nejen kvůli kávě samotné, lákavé bylo prostředí, ve kterém vládla družnost a pohostinnost. Majitelé kaváren začali vybavovat své podniky přepychovým zařízením a soupeřili mezi sebou o přízeň návštěvníků.
Na Středním východě dodnes platí zákaz vstupu žen do kaváren, po staletí zůstává pouze výsadou mužů. Je jen pár vybraných moderních kaváren v Istanbulu a Káhiře, kam je dovoleno ženám vstoupit a vypít si šálek kávy. Tato výjimka ale platí především pro turistky.
Legendární vídeňské kavárny fungují už více než 300 let a je jich ve Vídni podle spolkové hospodářské komory více než 2690. Můžete zde stejně jako za časů císaře pána trávit celé hodiny u Melange (francouzský název, který převzala rakouská němčina k označení kávy s mlékem) nebo grosser Brauner a číst si při tom noviny či rozprávět se spolustolovníky. Káva se tu po staletí servíruje na malém podnose a vždy se sklenkou vody.
. Jedna z nejznámějších kaváren, Café Hawelka v uličce nedaleko pěší zóny, jejíž vybavení je stejné jako před sto lety, je stále plná. Lidé si tu podle jednoho ze stálých zákazníků vychutnávají atmosféru starých časů.
V pološeru malé místnosti s bizarními dřevěnými židlemi a maličkými kulatými stolky přispívá nedostatek prostoru ke zrodu konverzace mezi lidmi, kteří se neznají. V minulém století se tu setkávali slavní rakouští umělci a filozofovali tu nebo si tu zkrátka jen pěkně společně poseděli.
\„Je to tak trochu jako ve vlastním salonu,\“ vysvětluje Amir, vnuk sedmadevadesátiletého Leopolda Hawelky, zakladatele kavárny zakoupené v roce 1936 a znovuotevřené v roce 1945, který dosud téměř denně zdraví u vchodu své zákazníky.
\„Turisté nepřijíždějí do Vídně, aby si zašli ke Starbucks, chtějí se podívat do pravé, typické vídeňské kavárny,\“ zdůrazňuje a ukazuje na staré plakáty na zdech.
\„Nábytek a zařízení jsou starší než sto let, jako můj dědeček, jemuž brzy bude také sto let,\“ říká Amir s úsměvem.
Podle vídeňské legendy kávu jako nápoj, v Evropě prý do té doby neznámý, objevili Vídeňáci v roce 1683 po stažení osmanských jednotek, které po sobě zanechaly mnoho pytlů se zelenými zrnky. Jeden Vídeňan je dal upražit a pak je zkusil hodit do vařící vody. Příliš hořký nápoj ještě potřeboval vylepšit cukrem, aby si ho nakonec místní obyvatelstvo oblíbilo a od té doby si denně pochutnávalo na desítkách jeho podob.
A jestliže podniky Starbucks nabízejí zdarma bezdrátový internet a New York Cheesecake (tvarohový koláč), v Café Schwarzenberg se pyšní svým denním výběrem z mezinárodního tisku, který poskytují zákazníkům zdarma s Gugelhupfem (bábovkou) a dalšími vídeňskými sladkostmi dle denní nabídky.
\„Tradiční kavárníci už podniky Starbucks tolik neočerňují jako dříve, zjistili, že to nejsou tak špatní Američané, jak si mysleli,\“ tvrdí Lischka.
\„Ale je to dobrý námět ke konverzaci a pro kavárnu jsou diskuse to nejdůležitější,\“ zdůrazňuje Leopold Hawelka.
Káva a čaj, dvojice tradičních nápojů. Zatímco donedávna byl celosvětově populárnější čaj, v posledních letech dávají lidé více přednost kávě. Od roku 1995 se na světě vypije více než 400 miliard šálků kávy ročně. Za skutečností, že se káva stala populárnějším nápojem než čaj, zřejmě stojí více faktorů, kořeny současné obliby pití kávy musíme každopádně hledat hlouběji v minulosti. Svět zná několik jmen, která výrazně přispěla k rozšíření kultury konzumace kávy. Pojďme se nyní na 3 významná jména podívat blíže.
- Alfred H. Peet (1920–2007) – možná Vám jméno tohoto rodilého Holanďana nic neříká, avšak vězte, že tento muž je označován za průkopníka moderního pití kávy v USA. Základní dovednosti získal Alfred od svého otce, který vlastnil malou pražírnu kávy. V roce 1955 opustil rodnou zemi a emigroval do Spojených států, kde pracoval v kávovém průmyslu. Později si založil vlastní obchod s kávou v Kalifornii a postupně otevřel pobočky po celých USA. Jeho žáky v umění jak správně pražit kávu byli i Jerry Baldwin, Zev Siegl a Gordon Bowker, kteří posléze v roce 1971 založili v Seattlu první kavárnu dnešní největší celosvětové sítě kaváren Starbucks. Historici nazvali Alfreda Peeta “Holanďanem, který naučil Ameriku, pít kávu”.
- Emilio Lavazza (1932 – 2010) – pravděpodobně nejčastěji skloňované jméno v souvislosti s celosvětovým rozšířením popíjení černého moku. Emilio byl v pořadí třetím vládcem italské rodinné firmy Lavazza a jeho působení přineslo několik novátorských postupů. Především se neslo v duchu velmi úzké spolupráce s umělci. S pomocí předních fotografů, kteří mu vyráběli každoroční kalendáře, či designérů a návrhářů, kteří stáli za návrhy kávových šálků, hrníčků a veškerého příslušenství, které ke kávě patří, Emilio postupně zvyšoval prestiž značky Lavazza. Jako jeden z prvních také pochopil sílu masivní televizní reklamy a do reklamních spotů obsazoval známé italské herce a umělce. Ani po čistě technologické stránce však firma za jeho působení nezaostávala, např. v roce 1961 jako první uvedla na trh vakuově balenou kávu. V posledních letech pak zachytil nový trend, kdy se pro přípravu nápoje používají kávové kapsle, a kromě kapslí samotných nabídl světu i designově atraktivní kávovary na kapsle pro přípravu kvalitní kávy a hlavně výtečného espressa. Není divu, že již za svého života získal Emilio Lavazza výstižnou přezdívku Pan Espresso a pravá italská káva Lavazza zaujala téměř 50% podíl na trhu s kávou v jeho rodné zemi.
- Klaus Johann Jacobs (1936–2008) – stejně jako Emilio Lavazza byl i Klaus Johann Jacobs v pořadí třetím vládcem rodinné firmy. Největší rozmach firmy Jacobs je spojován právě s jeho jménem. Zlomovým momentem se stala marketingová strategie založená na rozlišování různých směsí kávy nikoliv podle barvy (jak tomu bylo do té doby), ale tak, že každá směs dostala svůj vlastní název. Nejkvalitnější káva, balená v zeleném obalu, dostala jméno Krönung. Okamžitě se rozšířila do celého světa, začaly ji pít miliony lidí a zajistila značce Jacobs celosvětový význam.